Historie školství v Rájci–Jestřebí se začala psát před více než dvěma stoletími, kdy nejslavnější ze Salmů, hrabě Hugo František, položil základní kámen k budově jednotřídní triviální školy. Ta byla otevřena roku 1820, takže děti ze zámožnějších rodin nemusely docházet do farní školy v sousední Doubravici. Vysloužilé vojáky v rolích vyučujících (jak bylo v těch časech zvykem) nahradil Václav Kožušník.

Vzrůstající počet dětí si vynutil v 70. letech 19. st. stavbu nové budovy. Počet tříd se zvýšil na dvě a vzápětí na tři. Jestřebské děti ovšem nadále navštěvovaly školu v Bořitově. Třetí školní budova v pořadí, pojmenovaná „Jubilejní škola císaře Františka Josefa“, byla otevřena v září 1908 a počet tříd se zvýšil na pět. Ředitelem se stal František Taufr, jehož jméno dnes nese jedna z rájeckých ulic, a přibyla i tělocvična. Dnes v budově sídlí rájecké gymnázium. Ve stejné době (1905) se dočkalo samostatné jednotřídky i Jestřebí; prvním učitelem byl jmenován Alois Dvořák. Do vyšších ročníků chodili jestřebští do rájecké „měšťanky“.

Do chodu školy zasáhla II. světová válka i události bezprostředně následující, a to nejen povinnou výukou němčiny počínaje prvňáky. Populární učitel Oldřich Blažek, působící na škole ve 30. letech, byl za heydrichiády popraven. V únoru 1945 školu zabraly okupační orgány, dětem zůstala vyhrazena jediná místnost k zadávání úkolů. Tragické léto 1945 spojené s tyfovou epidemií si pak vyžádalo život 49 obyvatel, přičemž škola fungovala jako zvláštní infekční nemocnice. Školní rok následně začínal až v říjnu.

Dvě současně fungující školní budovy v Rájci byly v roce 1963 nahrazeny tou stávající, postavenou nákladem 4 386 000 Kč. Škola se stala spádovou i pro žáky z Ráječka, Spešova a Kuniček a „zasvěcena“ byla Oldřichu Blažkovi, jehož kult učitele – komunisty, tehdejší režim usilovně budoval. Po deseti letech přibyla novostavba „domu školní mládeže“. V roce 1977 byla poprvé pozastavena činnost školy v Jestřebí, dočasně poté obnovená v 90. letech. Roku 1986 byla otevřena nová budova rájecké mateřské školy v bývalé pivovarské zahradě.

Sametová revoluce 1989 se projevila i ve fungování školy. Tak jako jinde se některé společenskovědní předměty dočasně nehodnotily, za pochodu se měnily učebnice. Devadesátá léta přinesla dostavbu 3. patra a novou tělocvičnu. Škola se v éře ředitele J. Brázdy profilovala jako daltonská škola s rozšířenou výukou tělocviku. Fungování „sportovních tříd“ padlo po 15 letech za oběť celorepublikovému trendu úbytku žáků. Výraznou konkurencí pro „základku“ se stalo založení soukromého gymnázia v prostorách původní školní budovy. Na jedné straně někdy působí odliv nadanějších žáků negativně na atmosféru ve třídách, na straně druhé je jistá rivalita motivací pro zkvalitnění a zatraktivnění školního prostředí pro žáky.

 (připravil Pavel Dvořák)