Představte si školní lavici. Před tabulí nestojí učitel, ale maminka v bílém plášti, tatínek s ochrannou přilbou nebo jiná usměvavá maminka s notebookem plným grafů. Rodiče přicházejí do školy za dětmi, aby jim vyprávěli o svém povolání – ne teoreticky, ale živě, s praktickými ukázkami a množstvím materiálů. A právě proto to děti tolik baví. Zábavnou formou se tak setkávají se světem dospělých.

Co dělá opravdový projektant? Jak vypadá den lékařky? Proč řemeslník potřebuje geometrii? Proč jsou rybáři trpěliví? Ve škole se učíme každý den. Ale proč? A k čemu? Právě s tím pomáhají rodiče našich žáků – přicházejí do tříd, vyprávějí o své práci, přinášejí pomůcky, nástroje, fotografie i vlastní příběhy.

Je to pro děti první opravdový vhled do toho, jaký je život za zdmi školy. Dozvídají se, že i na vysokých manažerských pozicích je denně potřeba obyčejná násobilka, znalost jazyků, logické myšlení, schopnost mluvit s lidmi a obhájit svůj názor. Zjišťují, že nestačí jen něco dobře udělat – je důležité to i vysvětlit, obhájit a prezentovat v konkurenčním prostředí.

Někteří rodiče zvou děti přímo k sobě do práce. Děti pak chodí mezi stroji, zkoušejí prezentace, sledují, jak vznikají skutečné výrobky nebo jak se plánují velké projekty. Zjišťují, jak to funguje v reálném pracovním životě dospělých. Na vlastní kůži zjišťují, jak to všechno funguje.

Ztrácí se mýtus „tohle nikdy nebudu potřebovat“ – děti začínají chápat, jak škola souvisí s životem. Tato setkání nejsou jen jednorázové návštěvy. Jsou to malé krůčky k tomu, aby děti objevily své silné stránky, získaly motivaci a chuť se učit. A možná si díky nim jednou vyberou směr, kterým se chtějí v životě vydat.

Proto děkujeme všem rodičům, kteří se zapojují. Pomáháte dětem učit se pro život – ne jen pro známky. Táhneme za jeden provaz a pomáháme dětem růst.

 

 

 

 

 

 

 

Školní rok se pomalu, ale jistě blíží ke konci. Žáci 6. A první hodinu českého jazyka v září strávili mimo školní lavice. V okolí školy na ně čekalo několik úkolů, které je měly naladit opět na školní rok a zároveň jim připomenout učivo z 1. stupně. Rušivé byly pro nás stavební práce, ale i tak jsme práci zvládli.

S příchodem jara a teplejšího počasí by byl hřích zůstat pouze ve školní třídě. Proto jsme již několik hodin českého jazyka strávili v příjemném prostředí okolo naší školy. Přístavba školy se již blíží ke konci, a tak ani stavební práce tentokrát již nebyly pro nás rušivé. Školní lavici jsme vyměnili za schody před školou, vybavili jsme se podsedáky, psacími potřebami a podložkami na psaní. Nečekali jsme zvonění, práce nám šla od ruky a čas jsme vůbec neřešili. Podporou nám byly paní učitelky a paní asistentka, mohli jsme využít jazykové příručky i internet či AI.

Cílem výuky venku je zpestřit hodinu, využít aktivní učení a strávit čas na čerstvém vzduchu. Získáváme tím dovednost učit se v jakémkoli prostředí a zlepšovat pozornost k řízené činnosti. Žáci 6. A byli velmi aktivní. Výuka venku jim opravdu svědčí. Podpořili jsme nejen jazykové dovednosti, ale probudili jsme v nás i tvořivost. Někteří pracovali samostatně a velmi zaujatě. Jiní využili práce ve dvojici a či ve trojici. Zvládli jsme zopakovat vyjmenovaná slova, slovní druhy a procvičit si práci s básnickým textem. Přímo před hlavním vchodem vznikla galerie moderního umění, a to kaligramy. Na chvíli jsme si připadali jako mladí moderní umělci, kteří tvoří přímo na ulici.
Alena Svobodová, vyučující Čj

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Druhý den v květnu vyrazila 6.B na výlet do Brna a užila si dobrodružství ve VIDA centru. Program „Světelná laboratoř“ byl plný zajímavostí, barev, světla i tmy. Naši reportéři se o své zážitky podělili v následujících stručných reportážích.
VÝLET DO BRNA A VIDY
Magda Procházková, 6.B
Dne 2.5.2025 jsme jeli na třídní výlet do Brna. V Brně jsme měli navštívit VIDA Centrum.
Ještě před návštěvou VIDY jsme měli rozchod na hlavním náměstí. Tam jsme si mohli koupit něco k jídlu, pití a zavítat do různých obchodů. Poté jsme se sešli a společně vyrazili cestou do VIDY.
Když jsme dorazili, tak jsme měli prostor se porozhlédnout a zkusit si věci, co tam byli. Potom jsme všichni šli do světelné laboratoře. U vchodu se nás ujal jeden pán (vidátor), se kterým jsme šli dovnitř, a který nám představil celou prohlídku. Mohli jsme si zkusit hodně věcí, jako třeba cukr v sáčku, který když se zmáčkl, rozdrtil kleštěmi, tak se rozsvítil a další zajímavé věci.
Výlet se mi moc líbil a chtěla bych tam ještě někdy zavítat znovu.

SVĚTELNÁ LABORATOŘ
Sabina Majkútová, 6.B
V pátek 2.5.2025 se naše třída vydala do VIDY. Jeli jsme tam vlakem.
Před tím, než jsme šli do VIDY, tak jsme měli rozchod po Brně. Pak jsme šli pěšky do VIDY a ve VIDĚ jsme měli taky chvilku rozchod a mohli jsme si zkoušet všechny atrakce, co tam byli.
Mě se ty atrakce líbily všechny a nemohla jsem se rozhodnout, kam půjdu nejprve. Po tom, jak jsme si vyzkoušeli atrakce, tak jsme šli do místnosti, kde nám vidátor říkal něco o světle – zkoušeli jsme si odlepit a slepit obálku, ale museli jsme na to svítit UV baterkou, dělalo to takový jiskry. Taky jsme přes pytlík křupali kostky cukru a taky to dělalo jiskry.
Dozvěděli jsme se toho o světle hodně. A domů jsem si přivezla turistickou vizitku a svítící náramek, který jsme dostali od vidátora.

REPORTÁŽ
Daniel Buš, 6.B
Dne 2.5.2025 jsme jeli do VIDY na program Světelná laboratoř.
Bylo to dobrý, protože jsme se mohli koukat a chodit po VIDĚ. Cca 45 minut jsme měli rozchod, zkoušeli jsme různé atrakce. Například jsme šli na velkou skluzavku a točící kouli. Pak jsme šli na ten náš program, pán nám ukazoval různé experimenty se světlem. Prvně jsme pomocí baterky, krokodýlků a malých 2 žárovek měli rozsvítit ty žárovky. Potom nám pán ukazoval ultrafialové světlo. Pak jsme obdrželi pytlík s kostky cukru a k tomu kleště, všechno nám bylo vysvětleno. Já vzal kleště a vždy chytl roh kostky a „křupnul“, udělalo to takový modrobílý záblesk a mnoho dalšího.
VIDU doporučuji.

 

V únoru uvedla Základní a mateřská škola Rájec-Jestřebí divadelní inscenaci Hotel Transylvánie. Školní divadlo upoutalo nevšedním příběhem – na scénu vstoupili nejen známí hrdinové z filmu Hotel Transylvánie, ale i nové kreativní postavy. Hudební kouzla a krásné písničky připravil kroužek ukulelistů. Školní divadelní představení, které si nenechaly ujít desítky rodičů, učitelů a žáků, se stalo událostí, která spojila humor, hudbu a fantazii do jednoho nezapomenutelného odpoledne.

Pro děti je divadlo skvělý způsob, jak se učit spolupracovat, improvizovat a zároveň se bavit. Ať už jde o masky, pohyby nebo dialogy - tím vším děti získávají zkušenosti a dovednosti, které je v životě posouvají dál.

Mgr. Olga Šulová, Bc. Anna Juračková

 

 

 

 

8. dubna jsme byli na botanické exkurzi na Pálavě. Cílem bylo naučit se poznat co nejvíce jarních bylin.

Nejprve jsme navštívili Dolní Věstonice, kde jsme se vyfotili s velkou sochou Věstonické venuše. Dále jsme pokračovali k Pálavskému andělu lásky. Pak jsme se vydali na zříceninu hradu Děvičky. Vše jsme důkladně vyfotili a pokračovali v cestě. Také jsme se podívali na Sirotčí hrádek a Kočičí skálu. V průběhu celého putování nám paní učitelka Hlaváčková ukazovala různé rostliny, které jsme se naučili poznávat. Celý výlet jsme zakončili v Mikulově, kde si paní učitelky vychutnaly dobrou kávu. Na náměstí jsme měli rozchod a pak jsme jeli domů. Celý výlet jsme si moc užili, máme spoustu zážitků a těšíme se na další společně strávené chvíle.

Magdaléna Kučerová, Lucie Pehalová a Simona Gajdošová, 7. C

 

 

 

 

 

 

 

Adventní čas je tradičně spojen s rozsvěcováním vánočních stromů na náměstích. Během čtenářské dílny se žáci 6. A a 6. B dozvěděli o této tradici více. Tradice se započala před 100 lety v Bílovicích nad Svitavou a je spojena se jménem Rudolfa Těsnohlídka.

Jaká událost předcházela rozsvěcování stromu? Odpověď na tuto otázku žáci zjišťovali pomocí metod kritického čtení a psaní na principu E-U-R. Evokace (E) nám pomáhá žáky zaujmout a platí, že co nás zaujme, to nás zajímá a vzbuzuje naši zvědavost. Evokace probíhala pomocí obrázků, které se k příběhu o vzniku tradice vztahovaly. Uvědomění (U) si daného tématu probíhalo pomocí čtení textu a práci s informacemi. Důležité pojmy byly domněnka a fakt. Rozlišit tyto 2 pojmy při práci s textem patří mezi zásadní dovednosti žáků při vnímání dnešního světa. Reflexe (R) probíhala formou psaní Životabásně a symbolickým rozsvícením vánočního stromečku. Jak se nám práce dařila, můžete vidět na níže přiložených fotografiích.

Za spolupráci děkuji kolegyním Petře Resové, Monice Alexové, Kláře Kuchařové

Krásný adventní čas přeje Alena Svobodová 

 

 

 

 

 

 

Christmas-cookbook

Mezinárodní projekt přiblížil dětem vánoční tradice ze Španělska

V loňském květnu jsem v rámci programu Erasmus+ navštívila školu ve španělské obci Xilxes. Během této návštěvy jsem se seznámila s tamější učitelkou angličtiny a nabídla jí další spolupráci. Společně jsme tak mohly před Vánoci odstartovat projekt „Christmas across the border“, do kterého se v naší škole zapojili žáci třídy 4.B.

Se španělskou školou jsme během projektu uskutečnili dva videohovory. Při nich si děti vzájemně představily zvyky a tradice, diskutovaly o tom, co máme společné, a objevovaly rozdíly mezi našimi vánočními oslavami. Výsledkem spolupráce byla také společná kuchařka s vánočními recepty, kterou jsme vytvořili prostřednictvím sdíleného dokumentu.

Abychom atmosféru projektu ještě více přiblížili, naučili jsme se španělskou koledu Feliz Navidad. Na závěr projektu připravila 6. ledna paní učitelka Trávníčková pro děti ochutnávku pravého španělského turronu, což bylo sladkou tečkou za celým dobrodružstvím.

Děti projekt velmi bavil a těšíme se na další mezinárodní spolupráci, která nám opět otevře dveře do světa a nabídne další zajímavé zážitky.

Veronika Tůmová

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Letovice 19. listopad 2024

Soutěžní dopoledne v Letovicích se započalo na stanovišti se stavebním nářadím. Po chvíli na zapamatování si všech nástrojů, které patří do rukou zedníkům a stavařům, jsme měli napsat co největší počet těchto nástrojů. Tuhle aktivitu celkem zachránil můj spoluhráč Pavel Dvořáček, když jich dal dohromady 13. Téže Pavel zaskóroval i u hodu kladivem a při čtení z nákresu. Zkrátka tohle celé stanoviště byla jeho parketa.

Po krátké pauze a spíše zábavném čase stráveném v učebnách elektrikářů a keramiků přišel zlatý hřeb celé soutěže: dům z lepenky. Dostaly jsme plánek, kus lepenky, tužku, papírovou pásku, pravítko z oceli a zalamovací nůž. Vše se nacházelo na řezací podložce. Velkou oporou nám byl náš průvodce, student 3. ročníku Tomáš. Povzbuzoval nás, upozorňoval na běžící čas a naši práci určitým způsobem usměrňoval. Já jsem se věnoval přepočítávání kót s poměrem 1:50, Pavel s Terkou vše nařezali a lepili. Snažili jsme se myslet na kritéria hodnocení: úplnost, přesnost (měřítko, rozměry, velikost oken, dveří a místností), kvalitu provedení stěn a otvorů a kvalitu provedení spojů. Potřebovali bychom více času a výsledek naší práce by byl ještě lepší. Po 75 minutách jsme museli dům odevzdat porotě k hodnocení.

Teď přišlo čekání na vyhlášení. Bylo to nejvíc stresujících 15 minut soutěže. Ani jsme nepočítali, že budeme mezi nejlepšími. Byli jsme překvapení, když jsme nebyli na čtvrtém nebo pátém místě, a když nás nevyhlásili ani na druhém, už jsme věděli, že jsme vítězové soutěže. V porovnání s ostatními domy ten náš vypadal opravdu nejlépe a byl nejúplnější. Nejsme profíci jako studenti SŠ v Letovicích, takže se s určitou mírou nedokonalosti počítalo. Nejen že jsme si zasoutěžili, ale také jsme si prohlédli střední školu a zjistili, jaké obory se zde učí a studují.

Šimon Farkaš – člen výherního týmu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Žáci naší školy si vyzkoušeli základní online kolo logické olympiády, kde o úspěchu namísto získaných znalostí a vědomostí rozhoduje logické uvažování, pohotovost, představivost a rychlost úsudku.